Koně:-) > zajímavosti o koních

Zajímavosti o koních

Jestliže se skutečně chcete věnovat ježdění na koni,ať už rekreačnímu,nebo závodnímu,musíte se části těla koně neboli krajiny naučit nazpaměť.Bez těchto znalostí se neobejdete, pokud chcete popsat postroj nebo pohyb koně.Chcete-li o koně pečovat,i v tomto případě je nutné tyto znalosti mít.Když jej hřebelcujete a čistíte,je nutné například dávat pozor na oblast slabin,kde je kůň citlivý.Totéž platí o čištění kopyt a nohou.

Kosterní soustava Lidská kostra má řadu společných znaků s koňskou. Ale lidé a koně se vyvíjeli tak, aby splňovali různé požadavky na přežití - kůň, aby rychle běhal na čtyřech nohou, člověk, aby pevně stál na dvou.Na rozdíl od člověka, ale nemá kůň žádnou obdobu klíční kosti. Funkce : kostra je oporou celého těla, spolu se svaly umožňuje pohyb a chrání důležité vnitřní orgány : každá z kostí vykonává svou funkci a nedá se ničím dokonale nahradit Charakteristika Kostra koně je přispůsobena stejně jako u jiných živočichů prostředí, ve kterém kůň žije.Kosterní soustava je tvořena z 252 kostí, které jsou různého tvaru a velikosti.Vytvářejí pospolu jeden celek "kosterní soustavu"Hmotnost koňského těla je rozložena na 4 "nosné pilíře" - přední a zadní končetiny. Páteř je pevná a definitivní podobu získává až ve věku pěti nebo šesti let, kdy je ukončen proces kostnatění (osifikace).Poměrně těžká kostra lebky přispívá k rovnováze těla při pohybu. Fosilní zbytky ukazují jak se koňská kostra za 60 miliónů let změnila od prvního Eohippa až k modernímu koni - Equu caballu. Zde je popis kompletní kostry koně kosti na hlavě (a - kost lebeční, b - kosti obličejové, c - dolní čelist, d - kost týlní) sedm krčních obratlů (e - atlas) osmnáct hřbetních obratlů (f - kohoutek) šest bederních obratlů pět křížových obratlů (křížová kost) sedmnáct až devatenáct ocasních obratlů žebra hrudní kost lopatka ramenní kloub ramenní kost loketní kloub předloktí (g - loketní kost) zápěstní kosti (tvoří zápěstní kloub, karpus) záprstní kost (metakarpus) bodcové kosti sezamské kosti spěnkový kloub spěnková kost korunkový kloub korunková kost kopytní kloub kopytní kost (se střelkovou kostí) pánev (h - kyčelní kost, i - stydká kost, j - sedací kost) kyčelní kloub stehenní kost čéška kolenní kloub (zadní koleno) kosti bérce (k - holenní kost - bércová kost, l - lýtková kost) hleznový kloub - tarzus nártní kost (zadní holeň - metaterzus) bodcové kosti sezamské kosti spěnkový kloub spěnková kost korunkový kloub korunková kost kopytní kloub kopytní kost (se střelkovou kostí) Kostru koně můžeme rozdělit do dvou částí a to na Axiální kostru a Apendikulární kostru. Axiální kostra Je složena z lebky, hrudního koše a páteře ( u člověka bychom tuto část kostry nazvali jako "osovou kostru" ).Páteř je tvořena 29 hřbetními obratli, které dále dělíme na 18 hrudních obratlů, 6 bederních obratlů a 5 křížových obratlů.axiální kostra plní především funkci ochrany životně důležitých orgánů.

Apendikulární kostra Je složena z předních a zadních končetin, lopatek a pánve.Slouží jako podpora celého koňského těla.

Tkáň kosti patří k nejtvrdším tkáním koňského těla.Je složena z kostních buněk a mezibuněčné hmoty, ve které je obsaženo přibližně 60% anorganických látek (např. vápník, fosfor....)Kost je zvenku pokryta vazivovou blánou (okosticí), pod níž bychom našli různě silnou a velmi pevnou kostnítkáň, která uzavírá prostor kostní dřeně (dřeňové dutiny) Kostní dřeň můžeme rozdělit do 3 skupin žlutá kostní dřeň : v průběhu dospívání nahrazuje dřeň červenou : tvoří střední část dlouhých kostí : na obou koncích kostí je prostor kostní dřeně vyplněn kostní hmotou v podobě tyčinek a lamel červená kostní dřeň : u mladých jedinců : ve stáří ji nalezneme pouze v krátkých kostech : díky cévám a buněčným elementům má tento typ dřeně hemopoetickou (krvetvornou) funkci šedá kostní dřeň : nachází se u velmi starých koní nobo může vzniknout z důvodu degenerace žluté dřeně, podvýživou nebo hladověním : díky tomu, že přes okostici prochází nervy, je velmi citlivá na bolest Pro výživu a vývin kostí má velký význam okostice (periost), která může vytvářet novou kostní tkáň.Hlavně při léčbě zraněných kostí se využívá reakce okostice na silné dráždění, při kterém se na kostní tkáni tvoří novotvary. Tvar kosti můžeme rozdělit do 3 skupin Ploché kosti Ploché kosti tvoří především lebka, pánev, lopatky a žebra.Na plochých kostech se nachází venkovní vrstva, vnitřní kompaktní destička, mezi nimi nalezneme tenkou houbovitou vrstvu.Tyto kosti jsou vyvinuty především do délky a šířky, jejich tloušťka je velmi malá.Tvar těchto kostí se podobá plochým destičkám. Dlouhé kosti Mezi dlouhé kosti patří kosti končetin.Dlouhé kosti jsou složeny z trubicovitého těla, na jehož konci nasedají kloubové hlavice (epifýzy), na nichž jsou kloubové plochy a výběžky, na které jsou upnuty veškeré vazy, šlachy a svaly. Krátké kosti Mezi tyto kosti patří např. obratle páteřeJsou přibližně stejně dlouhé, široké i tlusté.Vyplňuje je houbovitá hmota. Spojení kostí Každá kost má na určitých místech pórovité otvory, kterými prochází cévy využívající kostní buňky.Kosti mohou být spojeny dvěma způsoby a to v pohyblivém a nepohyblivém spojení. Pohyblivé spojení kostí Je složeno z tkaniv, svalů, kloubů a chrupavek.Připojení hrudních končetin k trupu pomocí lopatkového svalstva umožňuje tz. svalovo-kostní spojení.Pohyblivé spojení kostí umožňuje hlavně pohyb celé kostry. Nepohyblivé spojení kostí Tento typ spojení nalezneme pouze na hlavě koně. Klouby Klouby jsou nejvýznamnější pro pohyb koně.Nacházejí se na koncích končetinových kostí, kde vytvářejí kloubní jamky a kloubní hlavice, popřípadě kloubní válce nebo záhyby.Kloubní spojení je pokryto chrupavkovými povlaky, které umožňují pohyb kloubu.Při běhu koně pracují končetinové klouby v jedné rovině, protože se musí pohybovat co nejrychleji můžeme tím vysvětlit jeho těžkopádnost při pohybu do stran.Měli bychom tedy právě kloubům věnovat dobrou péči.Klouby jsou obaleny kloubním pouzdrem.Každé kloubní pouzdro má vnější vrstvu, ta se skládá z tuhého vaziva.Vnitřní vrstvu tvoří jemná nažloutlá synoviální blanka, která vylučuje do kloubní dutiny kloubní mazivo (synovia) a tudíž mohou být kloubní chrupavky vyživovány.Zabraňuje se tak i tření při pohybu. Takto se pohybuje kostra v kroku koně Kostra lebky Lebka vzniká pevným srůstem mnoha plochých kůstek, které jsou pevně spojeny švy, kloubní spojení je pouze u dolní části.Můžeme u ní rozlišit kost nosní, čelní, temenní, horní a dolní čelist.Svými různými dutinami vytváří lebka pevnou schránku pro citlivé smyslové orgány (zraku, chutí, sluchu a čichu) a pro jeden z nejdůležitějších orgánů koňského těla-mozek. Kostra trupu Kost hrudní Tvoří ji 6 článků, které jsou navzájem spojeny chrupavkami. Žebra Tvoří kostěný základ hrudníku.Kůň má na obou stranách 18 žeber, každé žebro je složeno z kosti a chrupavky.Žebra můžeme rozlišit do dvou skupin a to na žebra pravá a nepravá.Prvních 8 žeber se pomocí žeberních chrupavek a kloubu pojí s hrudní kostí-nazývají se pravá žebra.Zatímco posledních 10 žeber se s chrupavkami přikládají vedle sebe a vytvářejí tak žebrový oblouk nazýváme žebry nepravými. Páteř Je základem nejen kostry, ale i celého těla.Upínají se na ni všechny ostatní části koňské kostry, aby se mohlo koňské tělo hýbat je třeba, aby byla páteř pevná, pružná a schopna nést břemeno.Páteř je složena z obratlů a kloubů a upevněna vazy.Mezi plochami jednotlivých obratlů jsou uloženy meziobratlové ploténky, které tlumí nárazy při pohybu.Těla obratlů a obratlové oblouky uzavírá tzv. obratlový a páteřní kanál, ve kterém jsou uloženy míšní nervy a mícha samotná, která spolu s mozkem řídí funkce koňského těla.Páteř je tvořena 7 krčními, 6 bederními, 5 křížovými a 17-19 ocasními obratly.U všech druhů živočichů je počet krčních obratlů v podstatě stejný.Vzhled hrudních obratlů je velmi zajímavý, mají na sobě vysoké tmavé výběžky a malé " tělo" , se žebry jsou spojeny pomocí kloubů tak, že každé žebro je vždy spojeno dvěma obratly.Pohyblivost hrudní části je velice malá, protože hrudní obratle jsou navzájem velmi úzce spojeny.Nejdelšími a nejsilnějšími obratly jsou obratle bederní.Pohyb páteře v bedrech do stran je značně omezen, možné je jen ohýbání, protože bederní obratle mají vyduté kloubní plochy.Křížové obratle jsou srostlé a tvoří křížovou kost.Křížové obratle jsou velmi pevně spojené, proto je možný pohyb bez ztráty energie.Příčina ztráty pohyblivosti spočívá v tom, že přes úsek křížové kosti se přenáší pohyb pánevních končetin zezadu dopředu. Kostra hrudní končetiny

Lopatka Je uložena na boční ploše přední části hrudníku.Je to plochá kost trojúhelníkovitého tvaru, na kterou jsou upnuty silné svaly a šlachy.Lopatka spolu s ramenní kostí tvoří ramenní kloub, ve kterém je uskutečňováno ohýbání a natahování.Šikmá plocha lopatky v ramenním kloubu tvoří spolu s ramenní kostí úhel přibližně 90°.Podle jejího uložení rozdělujeme šikmou a strmou lopatku. Ramenní kost Na rozšířených zakončeních a na "těle" má drsné výběžky (podobně jako hrudní obratle), zde se upínají a odstupují ramenní svaly, které s kostmi předloktí vytvářejí loketní kloub.Je to kloub válcovitého tvaru, v němž je možné natahování a ohýbání.l Ramenní kost je velice mohutně vyvinuta. Kosti předloktí V průběhu vývoje koně a postupnému přizpůsobování pro rychlý pohyb, loketní kost z části zakrněla.Původně se totiž kosti předloktí zkládaly ze dvou kostí, vepředu byla uložena vřetenní kost a za ní se nacházela kost loketní.Nyní zůstaly jen její horní 2/3 a to horní část s mohutnými loketními výběžky.Zkostnatění a růst obou kostí způsobilo, že se stal jejich vzájemný pohyb zbytečný.Jako silné páky, na které se upínají svaly natahovačů, slouží loketní výběžky. Zápěstní kosti Jsou tvořeny 2 řadami krátkých kostiček. Záprstní kosti Tvoří je dlouhé kosti.Nad spěnkovým kloubem jsou dvě sezamské kosti.Holenní kost je trubicovitá cylindrická kost, na jejíž zadní straně se nacházejí dvě hrotnaté kosti. Prst Skládá se ze tří kostí: "korunkové, spěnkové a kopytní kosti " . Spěnkový kloub tvoří záprstní kost společně se spěnkovou kostí.Kloubní zakončení zápěstní kosti vyčnívají a zapadají do záhybů na spěnkové kosti.V korunkovém kloubu jsou spojeny dvě kosti: "spěnková a korunková" .Tvar kopytní kosti bychom mohly popsat jako tvar ztupeného kužele.Vzadu na kopytní kosti vystupují dva větvovité výběžky, které odpovídají tvaru koňského kopyta.Na jejich horní části se nachází kopytní chrupavka.Pokud bychom postupovali směrem ke kopytu nalezli bychom střelkovou kost, která tvoří pro šlachy hlubokých ohýbačů klouzavý polštář.Tělesná hmotnost koně zatěžuje více zadní část kloubů a šlach ohýbačů, proto je úhel spěnkového kloubu směrem dozadu.Zmírnění tlakového zatížení šlach ohýbačů způsobují sezamské kosti, které jsou navzájem pevně spojeny vazy. Kostra pánevní končetiny

Pánev Tvoří ji dvě pánevní kosti, které vytvářejí společně s kostí křížovou pánevní kruh.Každá pánevní kost je složena ze tří srostlých kostí.Pánevní kosti jsou spojeny a tvoří tak pánevní sponu.I pánev hřebců a klisen se od sebe poněkud liší.Pánev hřebce má vysoký oválný průřez s podstatně menším průměrem, než je tomu u klisen.Zatím co pánev klisny má průřez kulatý a v průběhu hřebení (porodu) je pánevní prstenec mnohem více rozšířen.Kyčelní kloub umožňuje spojení mezi pánví a stehnem koně.Vzhledem k tomu, že kloubové vazy jsou velmi silně osvalené a pevné, je pohyb natolik omezen, že je možné jen ohnutí a natáhnutí. Stehenní kost Je nejmohutnější dlouho kostí v koňském těle.Dvojitým kloubem je kloub kolenní.První kloub je složen z kloubu vytvořeného mezi kostí stehenní a kostmi bérce, ve kterém jsou vyrovnány nerovnosti obou kloubních ploch pomocí vložek z vazivové chrupavky.Kloub druhý je výrazně klouzavým kloubem, je vytvořen mezi kladkou stehenní kosti a kostí kolenní.Tomu, aby čéška klouzala bokem zabraňují dva postranní vazy a tři stejné vazy čéšky. Kosti bérce Původně byly složeny z tenké lýtkové kosti a tlusté kosti holenní.Zachována zůstala pouze horní část lýtkové kosti, které je přiložena k holenní kosti a je velmi tenká.Šest kostí, které jsou uspořádány ve dvou řadách tvoří kloub hleznový.Kost hleznová se účastní kloubního spojení s kostí kolenní v rozsahu 145° - 150° .Natažení a ohyb kosti umožňuje šroubovitý kloub.Achillova šlacha se upíná na kost patní, která směrem dozadu z kloubu vyniká.Vnitřní strana hlezna je mnohem více zatěžována než strana vnější, protože rovina osy kloubu se nekryje se střední osní rovinou těla (většinou příčina vzniku špánku).Hleznový kloub by měl být široký, dlouhý, mohutný a suchý.Jeho strany by se měly ostře rýsovat. Nárt (zadní holeň) Je z pravidla vždy delší než holeňpřední končetiny.Při delší zadní holeni může kůň vyvinout mnohem větší rychlost, je však mnohem více namáháno hlezno. Prst Je velmi podobný prstu u přední končetiny, jen tvar kopyta zadní končetiny je mírně užší než je tomu u končetiny přední a spěnka zadní končetiny je mírně strmější než u končetiny přední. Parkur: Druhy překážek: JEDNODUCHÉ PŘEKÁŽKY
Přes jednoduchou překážku se skáče jedním skokem. Dva nejdůležitější typy jednoduchých překážek jsou kolmý skok (kolmák) a dvojbradlí neboli oxer.

KOMBINOVANÉ PŘEKÁŽKY
Kombinace se skládají ze dvou, tří nebo více částí. Například trojskok se skládá ze tří skoků, které tvoří jednu překážku. Kombinace mají v parkúru jedno číslo. Jednotlivé skoky v jedné kombinaci se označí písmenem (A, B, C). Pokud kůň odmítne skočit v kombinaci například skok C, musí jezdec absolvovat znovu celou kombinaci.

VÝŠKOVÁ PŘEKÁŽKA
Výšková překážka se překonává jedním skokem. Pro koně jsou čistě výškové překážky velmi nepříjemné, neboť u těchto překážek bývá větší problém určit dobrou vzdálenost odskoku. Všeobecně by se mělo na výškové překážky najíždět nepříliš rychle s dobře shromážděným koněm. Správné místo odskoku leží blíž překážky než například u šířkové překážky. Kůň musí vyskočit spíše nahoru než překlenout vzdálenost. Mezi výškové překážky patří kolmák, zeď a ohrada.

KOLMÁ PŘEKÁŽKA
Kolmák je svislá překážka stavěná pouze do výšky. Mezi stojany se zavěsí několik bariér nebo dřevěných prken nad sebe. Kolmá překážka je školní příklad výškové překážky.

ZEĎ
Zeď je výšková překážka, která je složena z beden. Zvládnout tuto výškovou překážku je dost obtížné, neboť kůň nevidí místo doskoku.

ŠÍŘKOVÁ PŘEKÁŽKA
Šířková překážka je stavěna v horizontální perspektivě. Přes tyto překážky musí kůň překlenout určitou vzdálenost. Patří sem různé typy oxerů a triple-bar.

ŽOLÍK
Žolík bývá nepříjemná, ale nezáludná překážka. Může být různě postaven. Žolík se většinou liší od běžných překážek určitým vzhledem, například spodek překážky může být tvořen nerovným kmenem stromu. Žolík bývá označen žolíkovou kresbou, upevněnou na stojanech překážky. Za překonání této překážky dostane jezdec v soutěžích postupné obtížnosti dvakrát tolik bodů než za překonání poslední regulérní překážky.

OXER
Při překonávání oxeru musí kůň skočit do výšky a zároveň překlenou určitou vzdálenost. Vrchní bariéry jsou u oxeru ve stejné výšce. Je-li zadní bariéra výše než přední, hovoříme o dvojbradlí (double-bar). Dvojbradlí je pro koně příjemnější než klasický oxer. Přestože se oxer skládá z několika částí, je to jedna překážka, tj. jednoduchá, a kůň ji musí překonat jedním skokem.

TRIPLE-BAR neboli TROJBRADLÍ
Triple-bar je šířko-výšková překážka skládající se ze tří šikmo stoupajících bariér. Tuto překážku zdolává kůň jedním skokem. Variantu triple-baru představuje takzvaná pyramida která má první a třetí bariéru ve stejné výšce - střední bariéra tvoří nejvyšší bod překážky. VODNÍ PŘÍKOP Příkop naplněný vodou je známá parkúrová překážka. Vodní příkop je většinou široký 2-4 m a hluboký 10-15 cm. Musí být vyhlouben v povrchu kolbiště. Je to čistě šířková překážka, která se liší také tím, že kůň při jejím špatném překonání doskočí do vody. U této překážky je důležitá reakce koně na vodu. Na odskokové straně této překážky může být umístěna odskoková bariéra nebo nízká proutěná překážka, která nesmí být vyšší než 150 cm. Doskok vodního příkopu musí být vyznačen bílou páskou, aby rozhodčí mohl lépe konstatovat případnou chybu koně. ODSKOKOVÁ BARIÉRA Odskoková bariéra označuje místo odskoku. Někdy se tato bariéra pokládá před překážku a koni se tak usnadňuje určení správného místa odskoku. Neposlušnost koně: zastavení před překážkou, vybočení.... ZASTAVENÍ PŘED PŘEKÁŽKOU
Za zastavení před překážkou se považuje, jestliže kůň zastaví před překážkou, kterou má překonat. Není rozhodující, zda přitom překážku poboří nebo posune. Podle pravidel F.E.I. (Féderation Equestre Internationale) je jezdec vyloučen při třetí neposlušnosti koně.

VYBOČENÍ
Vybočení znamená, že se kůň vymkne z moci jezdce a mine překážku, kterou měl překonat, cílovou čáru nebo povinný průjezd.

ODEPŘENÍ POHYBU
Za odepření pohybu se považuje, jestliže kůň zastaví a odmítá pohyb vpřed.

BAROVÁNÍ KONÍ
Barování zahrnuje všechny umělé techniky k donucení koně, aby v soutěži skákal výš a pozorněji. Způsoby barování mohou být různé: například jezdec nechá během tréninku řeč koňského těla: Řehtáním vyjadřuje kůň své nejrůznější pocity. Varování
Varovné zvolání musí být pořádně hlasité, aby bylo ve volné přírodě dobře slyšet. Kůň nikdy neřehtá moc dlouho, aby nevyzradil šelmám, kde se jeho stádo zdržuje. Varovné zvolání se skládá většinou z celé řady spíše kratších výkřiků, které začínají ve vyšší tónině a pak neustále klesají. Kůň tím vyzývá celé stádo, aby se shromáždilo. V případě nebezpečí tkví síla ve svornosti a soudržnosti koní. Hněv a hrozba
Chtějí-li koně zahnat svého soukmenovce - nebo jiné zvíře, skřípavě a vrtavě kvičí. Možná jste už někdy zaslechli, jak klisna při pastvě na louce vykázala příliš dotěrného hřebce zpátky na jeho místo.
Výhrůžné zvuky jsou slyšet i během krmení. Koně v sousedních boxech si navzájem vyhrožují kopáním do stěn a agresivním kvičením, většinou ještě doprovázeným položenýma ušima.
Za velmi dramatických okolností - jako třeba při souboji mezi dvěma hřebci - znějí skřeky soupeřících koní skutečně děsivě. Radost
Když má kůň z něčeho radost, řehtá krátce a hlubokým hlasem, a to často vícekrát za sebou. To můžete slyšet, když mu dáváte krmení, když se vrátí jeho oblíbený druh do stáje, nebo vás tímto způsobem kůň také zdraví. zrak koně: Kůň má jiný zrakový potenciál než člověk. Oči má umístěné po stranách hlavy, což má dva následky. Jednak vnímá každým okem jiný obraz a jednak je mu umožněno vidět skoro vše kolem sebe bez nutnosti otočení hlavy. Souběžné vidění obou očí nastává jen v místě kde se polokruhy zorných polí překrývají (bifokální vidění). Kůň však vnímá ostře pouze malou část svého zorného pole. Přímo před sebou a za sebou má slepé body. V momentě odskoku nevidí kůň překážku ostře. Kůň také nevidí, co stojí přímo za ním. Šikmo za sebou kůň něco vidí, ale aby mohl přesněji zaostřit, musí zvednout hlavu a otočit se. Zrak koně dosahuje několika set metrů. To, co se děje ve větší vzdálenosti, vnímá kůň především vynikajícím sluchem a čichem. Kůň nerozlišuje hloubkovou perspektivu. Proto se může někdy nečekaně polekat kousku papíru nebo stínu. Nejčastější příčinou lekavé reakce koně je právě to, že něco dobře neviděl. koně proto netrestáme, ale snažíme se ho uklidnit a přesvědčit o tom, že se neději nic mimořádného. Dnes jsme přesvědčeni, že kůň rozlišuje některé barvy, například červenou, zelenou, žlutou a modrou. Zdá se, že žlutou barvu vnímá nejlépe. původ koní: V SOUČASNÉ DOBĚ je registrováno více než 75 plemen koní.První prapředci tohoto živočišného druhu se objevili na Zemi asi před 55 miliony let,v období třetihor-eocénu.během domestikace,probíhající již po dobu přibližně 6 000 let,se postupně zformovaly 4 základní plemenné skupiny koní.z nich nejvýznamnější jsou koně arabští,kteří bezprostředně ovlivnili vznik četných současných plemen.V dalším textu budu psát o 4 typech koní. Největší vliv Četná současná plemena koní včetně poníků byla nejvíce ovlivněna koňmi arabskými,berberskými a anglickými plnokrevníky.Chov arabských a berberských koní má dlouhou historii;evropský chov ovlivňovali již ve středověku.Významně se podíleli na vzniku anglického plnokrevníka;jeho chov jako samostatného plemene byl uznán koncem 18.století.Toto mladé plemeno pak ovlivnilo tvorbu a zušlechťování čestných dalších plemen. PRAKŮŇ Eohippus,ve velikosti kočky až lišky(měřil v kohoutku pouhých 36 cm),žil v pralesích severní Ameriky.Živil se rostlinnou potravou.Přední nohy měl pětiprsté,přičemž našlapoval jen na 4,zadní tříprsté(dva prsty byly zakrnělé).